Choreografie v. improvizace a technické zajištění vystoupení

Přístup k tvorbě choreografií je u různých tanečnic různý. Opět můžeme říci, že taneční choreografie,
obzvláště sólová, je jedním z evropských vlivů na orientální tanec. Pokud se tanečníka v některé ze
 „zemí původu“ zeptáte na choreografii, nebude vědět, o čem je řeč (no, nyní v době celkové globalizace
asi ano)… v případě folklorních tanců je tento dotaz asi zcela zbytečný. Klasické sólové sharki je založeno na přesné interpretaci hudby tělem, doprovodem je živá hudba, často se jedná o hudební improvizaci, hlavně v případě bubnových sól. Záleží na domluvě a míře souladu tanečnice a hudebníků,
nicméně, rozumný hudebník tanečnici nežene na hranici možností, poněvadž cílem vystoupení je poskytnout zábavu divákovi, nikoliv aby se vystupující uštvali do bezvědomí. Tanečnice by měla umět v hudbě
„číst jako v knize“ a nechat se jí vést k vytvoření naprosté harmonie hudby a pohybu.
V případě reprodukované hudby se to může zdát jednodušší, protože z CD je daná skladba stále stejná, a tanečnice se jí může naučit, popř. si dopředu vytvořit přesnou choreografii tance. Ztrácí se ale ta někdy téměř hmatatelná energie a neverbální komunikace mezi účinkujícími.
O tomto tématu jsem mluvila s mnohými profesionálními tanečnicemi, většina z nich si pro svoje vystoupení přesné choreografie nedělá. Ovšem za samozřejmé považují „naposlouchání“ a znalost skladby, ve které si najdou výrazné či efektní momenty, podle nichž se pak řídí a orientují v hudbě, zbytek je improvizace. Takovéto zpracování skladby není typické jen pro klasické taneční styly, ale i pro ty ostatní…ale o tom později.
Já osobně choreografie ráda nemám, při mě tanci omezují a navíc si je nepamatuji, a to i v případě, že jsem je sama vytvořila. Choreografie vytvářím pro výuku, poněvadž většina českých žen se improvizace buďto bojí a stydí se, nechce se jim při tanci „nic vymýšlet“, anebo prostě jen potřebují nějaké vodítko či vědomí, že „se něco naučily“. Smysl choreografie ve výuce nevidím v kompletním nadrilování daného kusu, ale v osvojení si reakcí na určitý styl hudby a zapamatování kratších, i jinde využitelných kombinací prvků.
Choreografie je nutností v případě skupinového vystoupení, u skupiny je důležitá jak choreografie taneční, tak prostorová. Na více tanečnicích jsou nedokonalosti daleko více vidět, proto je na místě nejen taneční dril, ale též (pokud je to možné) generální zkouška na místě představení - práce s prostorem může být na jiném místě velmi rozdílná, a může choreografii nehezky a zbytečně rozhodit.

                Fantasy a fúzní styly využívají sice hudbu, která je jednodušší stran změn rytmů a nevyžaduje tak přesnou interpretaci, ale je složitější tím, že ve většině případů nebývá skládána přímo pro tanec, a tudíž musí tanečnice vymyslet průběh a příběh, který není již vytvořený skladbou samotnou. Právě netradičnost hudby dává tanečnici velkou volnost projevu, možnost využít též neorientální formu pohybu a popustit uzdu svým pocitům a fantazii. To vyžaduje i schopnost realizace technické stránky daného „výmyslu“, aby bylo vše sladěné a domyšlené tak, aby výsledkem byl příjemný zážitek pro diváka i pro tanečnici. Obzvláště u fantasy stylů orientálního tance je důležité maximálně využít možností vybrané hudby pro správné umístění zajímavých prvků a různých efektů.
Více o rekvizitách v tanci se můžete dočíst v tomto článku.
Časté je vytváření si „vlastní“ hudby kombinované z různých skladeb. Pokud nejste dostatečně technicky schopní a svěříte mixáž skladby člověku, který ovládá dané programy v počítači, doporučuji pracovat na tom společně s ním – převážná většina těchto lidí sice totiž dokáže mix udělat, ale většinou neslyší to, co vy, a výsledky bývají poněkud kostrbaté.

                Dost často se řeší otázka originality. Při využití cizí choreografie pro vlastní vystoupení se uvádí autor choreografie, a to i v případě, že jste ji trochu upravili tak, aby vám lépe vyhovovala. Souvisí to jednak s profesní etikou, ale také s ochranou autorských práv. Nicméně, v tomto oboru se tyto záležitosti dosti špatně dokazují, proto lze stále apelovat spíše na etické smýšlení a chování ostatních.
Pokud se věnujete neklasickým stylům, a přijdete (dle svého mínění) na něco naprosto neotřelého a originálního, buďte dopředu smířeni s tím, že onu úžasnou novinku už zcela jistě vymyslel někde někdo jiný před vámi, jenom o tom ještě nevíte. Lidé všude na světě mívají bujnou fantazii i odvahu svoje nápady realizovat, a v ČR přece jen není tradice orientálního tance nijak dlouhá…
Volný přístup k nejrůznějším videím na např. www.youtube.com nám poskytuje mnoho zdrojů inspirace. Kde je hranice mezi inspirací a prostým kopírováním? Myslím, že lze se ctí využít nápad jiných interpretů, ale každý by pak do své práce měl vložit i část sebe a své invence, aby výsledkem nebyla jen prezentace už zrealizovaného, pouze pod jiným jménem. Pokud by známé či neznámé tanečnice nechtěly, aby byly jejich znalosti či výkony využívány někým jiným, tak by svému umu nikoho neučily, ani by neuveřejňovaly záznamy svých vystoupení na oficiálních videokazetách/DVD.

S choreografií a umístění různých efektů a rekvizit do tanečního vystoupení souvisí technické zajištění, kterým se nejčastěji myslí ozvučení a osvětlení popř. výpomoc na scéně. Toto se samozřejmě týká pouze „velkých“ podií. Než budete chtít něco realizovat, je na místě se zeptat na technické vybavení v daném sále, abyste pak po technicích nepožadovali nemožné např. pohyblivé bodové či barevné světlo, reflektory na podlaze atp. Technici jsou kapitola sama pro sebe, a já (stejně jako mnoho jiných tanečnic) je považuji za nejslabší a nejkritičtější článek představení. Narazit na technika, který je gramotný tj. přečte si vaše požadavky, a ochotný je realizovat, se nepodaří příliš často. Pro většinu z nich je cokoliv jiného, než „rozsvítit světlo a pustit hudbu“ nadlidským výkonem, proto mě zkušenost naučila co nejvíc minimalizovat množství a náročnost svých  požadavků, největší možný podíl netaneční práce na podiu si zajistit sama nebo to svěřit někomu známému, spolehlivému, a pokud to jde, vyžadovat alespoň technickou zkoušku. Ovšem i s nemožným technikem (pokud není natolik nemožný, že vám vůbec nepustí hudbu, nerozsvítí světlo nebo pustí cizí skladbu) a s omezenými technickými možnostmi se dá zrealizovat pěkné vystoupení. Schopnost se s těmito překážkami vypořádat považuji za jeden z aspektů profesionality tanečnice.
Pokud se vám podaří narazit na technika-profesionála, zaradujte se a zkuste si přát a vymýšlet. Může se vám stát, že po vás bude dopředu požadovat napsaný tzv. „technický/světelný scénář“. Jedná se o rozklad skladby, kde se k přesné časové stopáži přiřazují požadavky na způsob osvětlení a ozvučení popř. se stručně popíše průběh vstupu. Je dobré tento scénář zpracovat do přehledné tabulky a uvést také barvu kostýmu. Schopný technik většinou nejpozději při generálce pochopí, co požadujete a dokáže tanečnímu vstupu velmi pomoct. Bohužel se stávají i opačné případy - ve sbírce záznamů svých vystoupení (mám ho jen na VHS a tudíž ho sem nemůžu vložit) mám jeden doslova odstrašující případ, kdy na mně, oděnou v kostýmu růžovo-lososové barvy, po celou dobu svítili zeleně a modře. V důsledku toho jsem tam vypadala jako nemrtvá vodnická dcera nikoliv jako břišní tanečnice oslavující život a ženství…

                Při vystoupeních na malých prostorech jako jsou restaurace, hotely nebo konferenční místnosti se technické požadavky většinou omezují na pouštění hudby. Můžete k asistenci využít někoho z pořadatelů, ale spolehlivější většinou bývá si vzít s sebou nějaký zasvěcený doprovod, který vám vypomůže. Je dobré se předem informovat o velikosti prostoru na tancování, abyste si podle toho mohli taneční číslo připravit a přizpůsobit choreografii. V malých prostorách se většinou realizují soukromá vystoupení, objednavatelé nejsou profesionálové, tudíž míra dezinformací bývá veliká, kapitolou sama pro sebe a zdrojem četných dobrodružných zážitků bývají vystoupení ve venkovních prostorách.
Proto jsou třeba hlavně schopnost improvizace, pevné nervy a pozitivní přístup… protože vystoupení, které proběhne zcela hladce a na kterém se nic nečekaného nestane, je výjimečné… a když už nic, budete alespoň bohatší o „veselé historky z natáčení“, které budete moci přidat k dobru třeba na webových stránkách… J

Jak vytvořit choreografii pro fantasy bellydance?

Pokud jste opustili bezpečné vody tradičních směrů orientálního tance a vrhli se do víru fantazie, je třeba si uvědomit, že vás čeká možná mnohem více práce, než jste si mysleli. Už vám nebude stačit perfektní znalost interpretace orientální hudby, taneční technika a pěkný kostým – je třeba se na taneční vystoupení podívat z mnohem více úhlů, poněvadž se bude jednat více o divadelní číslo, než o „pouhý“ tanec.
Jak už bylo řečeno v článku “Fantasy s fúzní styly orientálního tance a taneční pomůcky“ – fantasy bellydance by neměl být výsledkem toho, že tanečnice neumí nic pořádně a neví coby, spíše naopak. Tanečnice by měla znát orientální tanec, mít základy klasického a moderního tance a v mnoha případech i znalost herectví.

Jako první většinou přijde nápad, idea. Je jedno, zda vás inspiruje hudba, film, šaty, vystoupení jiné tanečnice nebo jakýkoliv jiný zážitek – každý svoje múzy potkáváme za jiných okolností. Pokud chcete tento svůj nápad prezentovat před diváky, musí být srozumitelný nejen pro vás, ale i pro ně. Ve fantasy bellydance bývá vystoupení více pocitové a osobní, a ne všichni je mohou pochopit. Nejlepší pomůckou bývá vžít se zcela do role, kterou chcete představovat, poněvadž pro vaše okolí je nejsnáze uvěřitelné, pokud prezentujete to, čemu sami věříte. Takže všechny vysněné princezny, čarodějky či bojovnice, které u mnohých zůstaly skryty někde v zasutých koutech vaší fantazie – do toho!
Velkým pomocníkem vám může být moderátor, který na základě povídání, které si sami sepíšete, publiku stručně vysvětlí, o co jde, a pokud je schopný, pozdvihne vaše vystoupení ještě o stupínek nahoru.Bohužel narazíte i na rádoby „vtipné moderátory“, kteří bez vašeho přičinění udělají z vašeho vystoupení frašku. Pokud někdo není v tomto ohledu soudný, nic s ním většinou neuděláte, a můžete jen doufat, že napáchaná škoda nebyla příliš velká.

            Hudba je základ – může vám při vystoupení velmi pomoci nebo vám prokázat onu „medvědí službu“. I průměrné či dokonce podprůměrné taneční schopnosti interpreta se mohou zdát úžasné, pokud dobře využije výraznou a líbivou hudbu. Naopak nevýrazná, příliš monotónní až nudná skladba shodí i sebelepší taneční techniku. Ideální je vytvořit přijatelný kompromis mezi „komercí“ a „uměním“. Skladby využívané pro fantazijní a fúzní styly mají větší či menší množství orientálních prvků, někdy vůbec žádné, „příběh“ si interpret vytvoří sám (Není dopředu daný jako např. u hudby pro raks sharki.). Nejlepší je vybrat skladbu, která je zajímavá a ve které s „něco děje“ tj. nejlépe když obsahuje střídání hudebních motivů, tempa a dobře znatelné zvukové efekty. Tyto efekty nám mohou při tvorbě choreografie posloužit jako mezníky při analýze daného kusu a dají se efektně využít pro použití tanečních figur či rekvizit, popř. osvětlení podia. Jak bylo uvedeno výše, vystoupení by mělo mít svůj nápad a příběh, který zanechá v divákovi emotivní doznění. Tuto náladu a pocit si divák odnáší domů, pokud se vám tanec opravdu povede, bude na něj dlouho vzpomínat. 
Délka vystoupení by měla být snesitelná pro účinkujícího i pro publikum, ideálně 3 – 6 minut, aby se divák nenudil a tanečník se neuštval do bezvědomí.
Skládání skladby z různých kusů od různých interpretů není nic neobvyklého a není nijak složité ani při použití běžné počítačové techniky. Výsledek by ale měl působit přirozeně, posluchač by přechody a usekávání neměl vůbec postřehnout. Kvalitně sestříhaná hudba je základem profesionálního vystoupení.

            Tanec a choreografie - pro mnohé podstata věci, je ale jen jednou ze součástí celku. Fantasy bellydance by si měl zachovat určitý orientální základ, který možno kombinovat s čím je libo: baletem, contemporary dance, bollywoodem, čínským tancem, bojovými sporty, flamenkem či irským tancem – fantazii se meze nekladou…Vše by ale mělo být propracované a dobře technicky zvládnuté.  

            Práce s prostorem patří ke každé jevištní prezentaci. Prostor nám může pomoct, ale i nepříjemně zavařit, což se týká hlavně exteriérových podií (Pokud jste někdy tančili se závojem či křídly v i poměrně slabém větru, víte, o čem je řeč.). Ve svém zájmu by se měl vystupující informovat o velikosti a povrchu jeviště, světelném vybavení a celkovém zázemí, aby mohl posoudit, zda je jeho choreografie na daném místě a v daném denním čase vůbec proveditelná, a vybavil se pro dané podmínky.
Praktičtější je vždy vystoupení nacvičovat pro menší prostor, protože roztahovat se můžete vždycky, ale podium se vám dle potřeb a přání nezvětší.
Pokud dospějete tak daleko, je užitečné se dopředu domluvit a poslat pořadateli představení hudbu a scénář předem. Pravdou je, že ve valné většině případů se tyto věci řeší až na místě pouze ústní domluvou a často pak vzniká mnoho zbytečných nedorozumění popř. až pokažených vstupů. Každopádně, pokud máte specifické požadavky na ozvučení a osvětlení, je užitečné vytvořit tzv. světelný a zvukový scénář, nejlépe formou tabulky.

Příklad:

Dobré je též dopředu upřesnit styl a barvu kostýmu.
V případě, že by se osvětlovač chtěl využít vlastní múzy a nasvítit vás podle svého můžete jen doufat, že se mu to opravdu podaří a výsledek bude dle vašich představ.
Mnoho zvukařů vyžaduje nejen hudbu poslat předem, ale i dobře označené a identifikovatelné CD pouze s danou skladbou, které si převezme na místě. Ve vlastním zájmu doporučuji všem tanečnicím, aby tento požadavek splnily, nicméně ani to nemusí být zárukou, že vše proběhne bez problémů. Pro všechny případy je dobré mít sebou náhradní CD a hudbu na flash-disku.

            Použití nejrůznějších rekvizit by mělo odpovídat dané choreografii, být přesně načasované a natrénované. Pokud je ta možnost, tak je velmi užitečné si zařídit spolehlivou a schopnou výpomoc na podiu, protože tanečnice, která si chystá sama před vstupem na podiu rekvizity a pak je po skončení vstupu sbírá a odnáší pryč, ubere celému číslu na momentu překvapení a celkovém uměleckém dojmu. Dobré je se dopředu informovat o tom, co v daném sále můžete použít a co ne (týká se hlavně ohně, vody, třpytek, které sypete po zemi…).

            Kostým, doplňky a make-up patří neodmyslitelně ke každému tanečnímu vystoupení a ten správný kostým může být nejen využit jako taneční pomůcka, ale hlavně jako součást vstupu jako takového, která umocní celkový dojem z tance. Ke kostýmu samozřejmě patří i vhodné doplňky a make-up.Líčení lze využít jevištní až divadelní, záleží na konkrétním vstupu. Každá tanečnice by měla občas absolvovat sezení s vizážistou, který jí poradí, jaký způsob líčení se na ni hodí. Měla by znát svůj barevný typ. Služeb vizážisty doporučuji využít při focení (na web, letáčky). Výsledný efekt se vyplatí.   
Speciální fantasy ošacení většinou nepochází z komerční produkce kostýmů. Tanečnice si je hodně často tvoří samy nebo si je nechají vyrobit na zakázku, poněvadž se jedná o tematicky laděné kusy, mnohdy bližší kostýmům divadelním. Nevýhodou těchto oděvů bývá, že jsou většinou použitelné jen pro jedno konkrétní vystoupení. Při navrhování kostýmů je vhodné si nastudovat historické materiály. Platí hlavně pro gothic bellydance (éra rokoko, viktoriánský styl, punk…), medieval fusion, čínský tanec atd.  Kostým by měl být efektní, ale hlavně by se v něm mělo dát tančit. Proto tady ještě důrazněji platí: kostým před vystoupením vyzkoušet na tréninku, abyste se pak nedočkali nějakého nepříjemného překvapení…to samé se týká šperků a ostatních doplňků.

Záměrem tohoto článku bylo takové malé shrnutí toho, co je vše třeba zajistit pro zdárný průběh vystoupení ve stylu fantasy bellydance. V různých úpravách a modifikacích platí samozřejmě i pro jiné taneční směry.
Takže čiňme se a tvořme, vždyť tanec je, bezesporu, úžasná činnost a zábava! J